Mons. Mgr. Jan Baxant

• * 8. 10. 1948 Karlovy Vary
• Litoměřický biskup a katolický duchovní.

Po studiích a kněžském svěcení byl jmenován farním vikářem v Kolíně a v období 1975 až 1983 byl administrátorem bystřické farnosti. V roce 1993 se stal rektorem Arcibiskupského semináře v Praze. V roce 2008 jej papež Benedikt XVI. Jmenoval sídelním biskupem litoměřické diecéze.

PhDr. Filip Bondy

• * 26. 2. 1830 Jinošice
• † 12. 11. 1907 Praha
• Pražský rabín, obroditel a zastánce česko-židovského sblížení.

Jako první zavedl židovské bohoslužby v českém jazyce. Jeden ze zakladatelů uskupení Or Tomid (Věčné světlo). Autor česky psané učebnice židovského náboženství pro školní mládež „Učení Mojžíšovo“.

gen. Stanislav Čeček

• * 13. 11. 1886 Líšno
• † 29. 5. 1930 České Budějovice
• Československý generál a legionář.

Svým osobním nasazením se významně zasloužil o vznik samostatné Československé republiky. Osobně se účastnil mnoha bitev I. sv. války. V březnu 1915 byl raněn v bitvě u Gromniku, bitva u Zborova proběhla podle jeho strategie. V roce 1923 se stal přednostou vojenské kanceláře prezidenta republiky Tomáše G. Masaryka. V roce 1998 byl in memoriam jmenován čestným občanem města Bystřice. V říjnu 2018 mu prezident republiky udělil in memoriam Řád bílého lva.

Ing. Vincenc Daněk

• * 5. 4. 1827 Choltice
• † 19. 3. 1893 Praha
• Český průmyslník, konstruktér a zakladatel budoucí firmy ČKD.

V roce 1854 koupil spolu se starostou Karlína strojírenský závod, který vyráběl stroje pro cukrovary. V roce 1871 svou firmu prodal nově založené akciové společnosti Breitfeld, Daněk a spol., která v roce 1927 přešla do koncernu ČKD. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu a za zásluhy ve válce v roce 1866 mu císař udělil rytířský Řád Františka Josefa. V roce 1878 byl povýšen do šlechtického stavu (von Esse). Byl majitelem panství Tloskov a hradu v Líšně.

RNDr. Jan Hanzák

• * 1. 9. 1923 Praha
• † 20. 9. 1994 Praha
• Významný ornitolog a popularizátor ptačích hlasů.

Mládí prožil v Líšně, kde také nějaký čas žil. Po válce vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Již během studií začal pracovat jako vědecký pracovník Národního muzea v Praze. V roce 1966 se stal vedoucím zoologického oddělení Národního muzea a tím byl až do roku 1983. Je autorem nebo spoluautorem více než stovky vědeckých prací. Nejznámějšími jsou sedmisvazková encyklopedie Světem zvířat nebo Velký obrazový atlas ptáků.

PhDr. Jan Hertl

• * 5. 5. 1906 Praha
• † 16. 11. 1965 Benešov
• Publicista, nakladatel a ředitel Okresního muzea Podblanicka.

Po studiích historie a zeměpisu odcestoval na stipendium do Bruselu. Po návratu se stal tajemníkem nakladatelství Melantrich a v průběhu II. světové války ředitelem nakladatelství Vyšehrad. V předválečném období je jeho jméno spojováno s katolickým časopisem Řád, který v roce 1933 spoluzakládal. V roce 1941 si začal stavět svůj dům v Jarkovicích, který musel kvůli plánovanému cvičišti SS o rok později opustit. Po válce se vrátil do Jarkovic, stal se gymnaziálním profesorem dějepisu a zeměpisu v Benešově později ředitelem muzea.

Irena Hešová

• * 3. 11. 1926 Kolárovo u Komárna
• Čestná občanka města Bystřice, bojovnice proti nacismu.

Irena Hešová se do Bystřice přistěhovala s rodiči v roce 1929. Otec byl četník a v souvislosti s atentátem na R. Heydricha byli oba rodiče popraveni. Irena vyrůstala v dětském domově. Nejprve byla převezena na Jenerálku a později do Svatobořic. Po válce odešla do Prahy, kde pracovala jako písařka, sekretářka a personalistka ve zdravotnictví. V roce 2012 obdržela vyznamenání ministra obrany Zlatá lípa a v roce 2019 čestné občanství města.

Prof. Ing. Michal Hocek, CSc. DSc.

• * 11. 12. 1969 Benešov
• Český vědec a profesor organické chemie.

Vědeckou aspiranturu absolvoval na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR pod vedením prof. Antonína Holého. Profesorem organické chemie byl jmenován v roce 2014. Je autorem několika set vědeckých publikací a několika patentů. V roce 2004 obdržel Prémii Otty Wichterleho pro vynikající mladé vědecké pracovníky a Cenu Akademie věd pro mladé pracovníky.

Miloslav Jandera

• * 23. 2. 1921 Líšno
• † 21. 8. 2011 Havlíčkův Brod
• Filmový maskér.

V mládí se v Bystřici vyučil holičem. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu a po válce odešel do Prahy. Zaměstnání našel u Československého státního filmu – studio Barrandov. Jako umělecký maskér stojí za filmy a seriály F. L. Věk, Chalupáři, Leoš Janáček, Synové a dcery Jakuba Skláře nebo Na samotě u lesa. Byl dlouholetým členem České filmové a televizní akademie. Rád vypomáhal bystřickým ochotníkům.

Ladislav Jedlan

• * 16. 4. 1922 Bystřice
• † 11. 10. 1974 Benešov
• Ochotník a principál bystřického loutkového divadla.

Hrál nejen s bystřickými ochotníky, ale v 50. a 60. letech 20. století vedl zdejší loutkové divadlo. Tehdy se bystřičtí loutkoherci pětkrát účastnili Loutkářské Chrudimi a z této celostátní přehlídky si odvezli celou řadu ocenění. Jeho úsilím spolu s úsilím F. Havlíčka a L. Němce bylo v roce 1958 vybudováno divadlo U Jelena – moderní sál se sešikmeným hledištěm, který setrval v původní podobě až do své rekonstrukce v roce 2012.

Martin Ješuta

• * 28. 10. 1783 Bystřice
• † 7. 4. 1875 Bystřice
• Bystřický kronikář a národní obroditel.

Popsal život v obci v letech 1840-1875. Původně vyučený švec se po vyučení vrátil do rodné Bystřice, kde založil rodinu, provozoval svou živnost a zapisoval věci rodinné i obecní do Knihy památní města Bystřice a Rodinné památní knihy.

prof. PhDr. Bohumil Jiroušek

• * 16. 7. 1972 Benešov
• Český historik a rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Ve své vědecké práci se B. Jiroušek zaměřuje na dějiny české historiografie, moderní dějiny politické, sociální a kulturní. Je autorem několika obsáhlých monografií věnovaných především českým historikům 19. a 20. století. V roce 2016 byl jmenován prorektorem pro rozvoj a vnitřní hodnocení Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a od roku 2020 je na této univerzitě rektorem.

Zdeněk Juřena

• * 2. 8. 1923 Ostrava
• † 2. 5. 1995 Praha
• Loutkář, scénograf a režisér.

Po základní škole se vyučil prodavačem textilu. Na vysokou školu obor scénografie, kam byl přijat nemohl nastoupit. Později spolupracoval s brněnským souborem Jitřenka a v roce 1966 získal zaměstnání v Divadle Spejbla a Hurvínka, kde působil 18 let jako šéf výpravy. Mezi jeho nejznámější autorské loutky patří bezpochyby dnešní podoba Máničky a paní Kateřiny. V 50. a 60. letech spolupracoval také s bystřickými loutkáři. Režíroval zde dvě představení a vytvořil scénu čtyř divadelních her.

doc. ak. arch. Jaroslav Kadlec

• * 13. 12. 1926 Přerov
• † 25. 10. 2018 Benešov
• Architekt, designér a pedagog.

Vystudoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Prvotním zájmem mu byla krajinářská architekturu. V padesátých letech 20. století zpracoval návrh na rekonstrukci zámecké zahrady v Troji a v Brandýse nad Labem. Je spoluautorem realizovaného parku kolem hotelu Thermal a generelu zeleně Karlových Varů. Později se zaměřil na interiérovou tvorbu a designérství nábytku. Účastnil se Expa ´58 v Bruselu nebo o jedenáct let později Bienále v São Paulu v Brazílii. Výjimečnost architekta Jaroslava Kadlece ocenila v roce 2008 Grand Prix, která mu za jeho návrhy i za podíl na výchově tří generací architektů pražské VŠUP udělila cenu za celoživotní dílo.

Karel Kanda

• * 20. 7. 1917 Nesvačily
• † 2006
• Britský letec a čestný občan Bystřice.

V roce 1935 vstoupil dobrovolně do armády a po mnichovských událostech roku 1938 emigroval. V srpnu 1939 byl zařazen do francouzského letectva a později vstoupil do francouzské cizinecké legie. Jako letec se mimo jiné účastnil i bojů v severní Africe. V důsledku války se začátkem srpna 1940 přemístil do Cardiffu ve Velké Británii, kde působil u 312. československé stíhací perutě. Po II. světové válce se vrátil do Československa. Politické čistky a nezájem o hrdinství československých pilotů na západní frontě ho v roce 1948 přivedly k další emigraci. Zemřel v Anglii, která se stala jeho druhým domovem.

doc. JUDr. Jan Kapras

• * 7. 8. 1909 Praha
• † 25. 8. 1990 Tvoršovice
• Československý právník a spisovatel vystudoval právnickou fakultu UK v Praze.

V druhé polovině 30. let se zabýval především problematikou hospodářských krizí. Zvláštní pozornost věnoval krizi demokracie a fašistickým hnutím. V letech 1937 až 1939 se stal docentem nově ustanovené Svobodné školy politických nauk v Praze. V období Protektorátu Čechy a Morava patřil k aktivním účastníkům domácího odboje. V letech 1941 až 1948 byl ředitelem a spolumajitelem rodinné cihelny v Novém Bydžově, která mu byla v roce 1948 zestátněna. V roce 1968 se stal vedoucím oddělení Ústavu vědeckotechnických informací v Praze. V roce 1972 odešel na zasloužený odpočinek a začal si užíval života v Tvoršovicích.

Jiří Kristián kníže Lobkovic

• * 14. 5. 1835 Vídeň
• † 21.12.1908 Praha
• První čestný občan Bystřice, šlechtic a nejvyšší maršálek Království českého.

Poslanec Českého zemského sněmu (1865-1872 a 1883-1907) a poslanec Říšské rady (1873-1883), který císaři oficiálně předával v roce 1879 české požadavky v oblasti jazyka a školství. V roce 1890 patřil mezi vyjednavače ve věci česko-německého vyrovnání v Čechách. V letech 1871 – 1872 a 1883 – 1907 byl nejvyšším maršálkem, který stál v čele českého zemského sněmu.

Doc. Ing. Zdeněk Kouba, CSc.

• * 19. 3. 1960 Benešov
• Významný výzkumný pracovník.

Od roku 1987 pracoval jako odborný asistent v oboru řídící techniky a umělé inteligence. V roce 1991 obhájil disertační práci na Fakultě elektrotechnické ČVUT a získal doktorát v oboru technická kybernetika. Jako výzkumný pracovník se zapojil do řady univerzitních výzkumných a průmyslových projektů. Byl členem Gerstnerovy laboratoře na Fakultě elektrotechnické ČVUT se zaměřením na výzkum v oblasti distribuované umělé inteligence pro potřeby softwarové integrace pro inteligentní plánování a inteligentní řízení. Jeho výzkumné zájmy byly především v oblasti databází, zpracování nejistoty a analýzy dat se zvláštním důrazem na dolování dat.

Antonín Kroutil

• * 31. 5. 1900 Nehvizdy
• † 6. 2. 1942 Osvětim
• Bystřický učitel a sokolský činovník.

Po absolvování učitelského ústavu v Praze přišel v září roku 1919 do Bystřice, kde byl nejprve ustanoven zatímním a později řádným učitelem obecné školy. V letech 1926 až 1929 byl bystřickým sokolským náčelníkem. Jako sokolský vzdělavatel se zasloužil o výstavbu bystřické měšťanské školy, kde začal od 1. září 1934 vyučovat. V Bystřici založil kino a sám byl dokonce členem předsednictva biografického odboru Československé obce sokolské. Během druhé světové války se stal starostou sokolské župy Blanické. Osvětová a kulturní činnost přivedla Antonína Kroutila k odbojové činnosti. Na podzim roku 1941 byl gestapem vzat do zajišťovací vazby, odkud byl transportován od koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul. V roce 1950 byl in memoriam ustanoven ředitelem bystřické školy.

MUDr. Ferdinand Kulík

• * 15. 7. 1854 Bezejovice
• † 7. 4. 1939 Bystřice
• Bystřický lékař, starosta obce a dobrovolný hasič.

Po studiích medicíny byl v roce 1886 ustanoven v Bystřici městským lékařem. V roce 1888 byl zvolen za předsedu nově sestaveného dobrovolného sboru hasičů v Bystřici. Předsedou sboru byl dlouhých 19 let. V letech 1894 až 1913 byl starostou Benešovské župní hasičské jednoty „Ostromeč“. Ferdinand Kulík byl obecním zastupitelem i starostou obce Bystřice.

Ing. Oldřich Liska

• * 17. 4. 1881 Kamhajek
• † 8. 12. 1959 Brno
• Architekt, urbanista a autor projektu bystřické základní školy.

Oldřich Liska se nejprve vyučil zedníkem. Po vyučení v roce 1899 studoval na Státní průmyslové škole v Praze a v roce 1901 odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Drážďan. V roce 1909 přijal místo projektanta v Hradci Králové a s tímto městem je také spojena převážná část jeho tvorby. Architektonicky unikátní jsou především jeho návrhy školních budov, které mají společnou centrální halu, ze které se vchází přímo do jednotlivých učeben.

MUDr. Břetislav Lyčka

• * 24. 5. 1903 Stará Bělá
• † 21. 7. 1942 Ouběnice
• Praktický lékař a hrdina československého odboje.

Pocházel z ostravské rolnické rodiny. Po dokončení medicíny se stal praktickým lékařem a od roku 1938 zároveň zdravotním komisařem Hlavního města Prahy. Za války byl členem sokolské odbojové skupiny Jindra a odbojář. Po seskoku parašutistů ošetřil Jozefa Gabčíka a parašutistům opatřil pracovní knížky a potvrzoval jim pracovní neschopnost. Po atentátu na R. Heydricha ošetřil zraněného Jana Kubiše. Po varování, že mu je na stopě gestapo se ukrýval v Ouběnicích, kde před zatčením ukončil dobrovolně svůj život.

Štábní kapitán Ing. František Malkovský

• * 5. 12. 1897 Bystřice
• † 8. 6. 1930 Karlovy Vary
• Československý vojenský a akrobatický letec, který se narodil v Bystřici.

Za I. světové války bojoval na italské a ruské frontě. Jako příslušník druhého armádního leteckého pluku v Olomouci absolvoval v roce 1920 – 1921 kurz pro letecké pozorovatele a v roce 1922 pilotní školu. První samostatný let předvedl budoucí „král vzduchu“ dne 9. června 1922. Později absolvoval pilotní výcvik stíhací a výcvik v nočním létání. Kariéra Františka Malkovského vyvrcholila v letech 1927 až 1930. Jeho jméno se v této době stává mezinárodním leteckým akrobatickým pojmem. Účastnil se leteckých slavností ve Francii, Belgii, Švýcarsku, Polsku či Jugoslávii. Absolvoval letecký závod kolem Malé dohody a navíc zastupoval Československo v Mezinárodní letecké federaci (FAI). Při mezinárodním leteckém mítinku v červnu 1930 se jeho letadlo zřítilo nedaleko letiště v Karlových Varech.

Adolf Matura

• * 30. 3. 1921 Bystřice
• † 14. 1. 1979 Praha
• Sklář, designer a výtvarník.

Narodil se v Bystřici, ale od dětství žil v okrese Mladá Boleslav. Střední sklářskou školu absolvoval v Železném Brodě a později nastoupil na pražskou Vysokou uměleckoprůmyslovou školu. Od roku 1954 byl A. Matura zaměstnán jako výtvarník v Ústředním výtvarném středisku pro průmysl skla a keramiky, který se později stal součástí Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze. Z jeho návrhů stojí za zmínku obyčejná varná konvice ze sklárny Kavalier, kterou navrhl v 70. letech z varného skla Simax a která se vyrábí dodnes v nezměněné podobě. V řadě domácností zůstaly pro každodenní potřebu i skleničky z lisovaného skla pro balení hořčice.

Ludvík Němec

• * 27. 8. 1920 Český Brod
• † 26. 8. 1995 Benešov
• Čestný občan města Bystřice, pedagog, divadelní režisér a herec.

Od roku 1945 učil na různých školách benešovského okresu. Na bystřické škole nastoupil 1. září 1958 a setrval zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1983. Vedle výuky se věnoval především divadlu. Znám je jako režisér, autor divadelních her, loutkář a recitátor. Za jeho vedení bystřického ochotnického souboru se zdejší divadelníci dostali patnáctkrát na celostátní přehlídku venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou. S loutkářským souborem se herecky a režijně dostal pětkrát na loutkářskou Chrudim. Založil celostátně úspěšný dětský recitační soubor Plameňáček, který se šestkrát dostal do ústředního kola. Sám pak třikrát zvítězil v celostátní soutěži v přednesu Wolkerův Prostějov, kde se dokonce stal i členem poroty. Za své celoživotní dílo mu bylo v roce 2005 uděleno in memoriam čestné občanství města Bystřice.

Bc. Pavel Němec

• * 5. 4. 1961 Benešov
• Autor divadelní her, režisér a ochotnický herec.

Původně opravář radiopřijímačů a televizorů si po roce 1989 směl dodělat vysokoškolské vzdělání. Po pedagogické praxi odešel do soukromé sféry, kde pracoval jako programátor. Od roku 2005 spravoval počítačovou síť Městského úřadu Benešov a v roce 2008 nastoupil na Městský úřad do Bystřice. Vedle svého zaměstnání se Pavel Němec věnoval celý svůj život ochotnickému divadlu. V roce 2005 založil divadelní spolek BANDA, pro který píše autorské hry. Za zmínku stojí např. divadelní hry Amant, Klaun, Doba kamenná, Blázinec či DNA.

Marie Neradová

• * 11. 12. 1944 Bystřice
• Kulturní pracovnice, režisérka a ochotnická herečka.

Po studiích nastoupila do zubní laboratoře ve Voticích. V roce 1985 se stala zaměstnankyní nově vzniklého Spojeného klubu pracujících MNV Bystřice, později Kulturního střediska Bystřice, kde setrvala do roku 2006. Ochotnickému divadlu se věnuje od roku 1964. Ztvárnila řadu divadelních postav a jako režisérka je podepsaná pod inscenacemi Ostrovy zdánlivé, Causa Rudolf či Lucerna.

prof. PhDr. Josef Petráň, CSc., dr. h.c

• * 23. 8. 1930 Ouběnice
• † 3. 12. 2017 Praha
• Český historik, vysokoškolský pedagog a čestný občan Bystřice.

Vystudoval Filozofickou fakultu UK obor čeština-dějepis. Stal se jedním z nejvýznamnějších českých historiků se zaměřením na české dějiny 16. – 18. století. Počátečním tématem jeho tvorby byla problematika zemědělství, venkova a selského stavu. Později se zabýval dějinami hmotné kultury, dějinami každodennosti a dějinami pražské univerzity. Unikátní v jeho tvorbě jsou regionální sondy zaměřené především na dějiny jeho rodných Ouběnic. Z mnoha odborných monografií stojí na zmínku Český znak, Staroměstská exekuce, Dějiny Univerzity Karlovy, Dějiny českého venkova v příběhu Ouběnic nebo Filozofové dělají revoluci. V roce 1990 byl jmenován univerzitním profesorem a v letech 1990 – 1994 zastával dvě funkční období post prorektora Univerzity Karlovy pro sociální záležitosti studentů. V roce 1994 se prof. Josef Petráň stal ředitelem Ústavu dějin a Archivu Univerzity Karlovy, kde setrval do roku 2006. V roce 2008 mu prezident republiky udělil Medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství.

doc. PhDr. Lydia Petráňová, CSc.

• * 24. 5. 1941 Kolín
• Významná česká etnografka a etnoložka.

Její specializací jsou lidové zvyky a obyčeje, hmotná kultura, dějiny stravování a tradice venkovského lidu, členka Vědecké rady Akademie věd ČR. V 80. letech nastoupila do Etnologického ústavu Akademie věd v Praze a od té doby publikovala celou řadu odborných studií, vědeckých monografií i jednotlivých knih. Její tvorba propojuje regionální prameny do celorepublikových i mezinárodních souvislostí. Za všechny je třeba zmínit spoluautorství na dvoudílných „Dějinách hmotné kultury“, nebo monografii „Domovní znamení staré Prahy“ či autorský podíl na třísvazkovém encyklopedickém díle „Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska“. V roce 1992 byla Lydia Petráňová jmenována vedoucí oddělení Historické etnologie Etnologického ústavu AV ČR. V letech 1993 až 2006 byla členkou Akademického sněmu AV ČR. Od roku 2005 je členkou Vědecké rady Akademie věd ČR.

Radomil Pilař

• * 23. 4. 1931 Písek
• † 7. 2. 1993 Praha
• Malíř, grafik, ilustrátor, scénárista a pedagog.

Do podvědomí široké veřejnosti se R. Pilař zapsal už v roce 1965, kdy vytvořil první kresby a návrhy pro televizní dětskou znělku Večerníček. V roce 1970 získal cenu za nejlepší inscenaci pro děti a jeho jméno je spojováno především s animovaným seriálem O loupežníku Rumcajsovi, který nakreslil podle literární předlohy spisovatele Václava Čtvrtka. V roce 1976 se R. Pilař objevil i na čestné listině Andersenovy ceny a v roce 1985 zakládá spolu s prof. B. Pojarem na FAMU nový studijní obor Animovaná tvorba. V roce 1966 si akademický malíř spolu s manželkou Ludmilou zakoupili v Jarkovicích zemědělskou usedlost, kterou si přestavěli na umělecký ateliér a rekreační chatu. Právě zde vznikla celá řada ilustrací a uměleckých obrazů.

Miroslav Rohel

• * 3. 7. 1943 Struhařov
• Starosta města a přednosta Okresního úřadu Benešov.

Vystudoval průmyslovou školu stavební a dlouhá léta pracoval v podniku Silnice KNV v Benešově. Jako stavař měl na starosti například stavbu silniční přeložky kolem Bystřice. V důsledku politických změn roku 1989 se stal zakládajícím členem bystřického Občanského fóra (později ODS) a v komunálních volbách v roce 1990 by zvolen prvním polistopadovým starostou obce. Za své morální postoje a pracovitost se brzy stal uznávanou autoritou nejen v obci, ale i na celém Benešovsku. V roce 1995 byl jmenován přednostou Okresního úřadu Benešov, kde se mimo jiné zasloužil o výstavbu moderní budovy okresního archivu, výstavbu školského areálu v Neveklově nebo benešovskou hasičskou zbrojnici.

František Jaromír Rubeš

• * 16. 1. 1814 Čížkov
• † 10. 8. 1853 Skuteč
• Spisovatel, humorista a český buditel.

Do Prahy odešel roku 1832 za studiem filozofie a o dva roky později vstoupil do bohosloveckého semináře, odkud v roce 1836 vystoupil. Tehdy se dostal do Bystřice, kde působil jako vychovatel u bystřického poštmistra Köhlera. Zde mladík prožívá své první lásky a píše básně, které otiskují věhlasné Tylovy Květy. Po roce se vrátil do Prahy, kde vystudoval práva a stal se uznávaným básníkem. Vydával „Deklamovánky a písně“, které posilovaly české uvědomění a v roce 1841 spoluzakládal humoristický list „Paleček, milovník žertu a pravdy“. Jméno F. J. Rubeše bylo v 19. století srovnatelné se jménem Josefa Kajetána Tyla. Už malé děti se s Rubešovými verši a bajkami setkávaly ve svých slabikářích a jeho zhudebněné básně a humoresky nechyběly na žádné společenské zábavě 30. a 40. let 19. století.

prof. MUDr. Ladislav Syllaba

• * 16. 6. 1868 Bystřice
• † 30. 12. 1930 Praha
• Lékař, spisovatel a československý poslanec.

Ladislav Syllaba se narodil v rodině bystřického hostinského Františka Syllaby. Vystudoval lékařskou fakultu a začal se věnovat vnitřnímu lékařství. Po stipendiu v Paříži se stal asistentem Josefa Thomayera. V roce 1900 vydal dílo „O pathogenesi zhoubné chudokrevnosti“. V roce 1901 byl jmenován docentem patologie a terapie nemocí vnitřních. V roce 1904 byl jmenován mimořádným profesorem. Za své postoje se stal v roce 1918 členem Revolučního národního shromáždění. Po rozpuštění Národního shromáždění se od roku 1920 opět věnoval lékařství. Zřídil kabinet pro rentgenologii a fyzikální terapii, ordinaci pro TBC i celou řadu dalších speciálních ordinací. Pro svou odbornost si prof. Ladislava Syllabu zvolil za svého lékaře i tehdejší prezident republiky T.G. Masaryk. Prezident byl nejen jeho pacientem, ale i osobním přítelem. Český spisovatel Karel Čapek jej nazval „národním lékařem“.

prof. Ing. Josef Šmerha, Dr.Sc.

• * 28. 2. 1912 Bystřice
• † 16. 3. 1986 Praha
• Bystřický rodák a vysokoškolský pedagog.

Po studiích nastoupil jako asistent do Ústavu nauky o výživě a krmení hospodářských zvířat při ČVUT, odkud musel v souvislosti se zavřením vysokých škol v roce 1939 odejít. V květnu 1945 založil na pokyn ministerstva školství Ústav výživy a krmení hospodářských zvířat. V letech 1948 až 1977 přednášel J. Šmerha na agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Zde byl nejprve v roce 1959 jmenován docentem a v roce 1961 profesorem obecné a speciální zootechniky. Roku 1967 byl ustanoven vedoucím katedry chovu skotu a mlékařství. Ve funkčním období 1985-1990 byl prof. Šmerha čestným členem vědecké rady agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Praze.

Zdeněk Štěpánek

• * 22. 9. 1896 Tvoršovice
• † 20. 6. 1968 Praha
• Jeden z nejznámějších československých herců 20. století.

Jeho rodiče se z Tvoršovic záhy odstěhovaly za prací do Rakovníka. Během I. světové války byl Z. Štěpánek zatčen na ruské frontě a stal se členem legionářské České Družiny. Do Československa se vrátil s legiemi až v roce 1920. Od roku 1921 byl hercem vinohradského divadla, odkud v roce 1934 přešel do Národního divadla. V roce 1954 se stal šéfem činohry Národního divadla a následně získal i celou řadu státních cen. Ve filmu ztvárnil významné postavy naší minulosti jako například Jana Husa, Jana Žižku, či Mikuláše Dačického. Ve filmovém zpracování Čapkovi Bílé nemoci zahrál postavu Maršála.

Věra Šťovíčková – Heroldová

• * 3. 11. 1930 Praha
• † 30. 10. 2015 Praha
• Redaktorka československého rozhlasu, publicistka a překladatelka.

Do Československého rozhlasu nastoupila v roce 1949. Zde pracovala nejprve ve zpravodajské sekci a později v zahraniční redakci. Jazyková vybavenost, odvaha a touha poznat nové kultury a exotické krajiny ji zavedly do Afriky. Z těchto cest vznikly knihy „Africké perokresby“, „Afrika – rok I.“, „Prostor pro naději“, „Bouře nad rovníkem“ atd. Události roku 1968 ji přivedly zpět do Československa. Její hlas je posluchačům známý především z přímého vysílání československého rozhlasu dne 21. srpna roku 1968. V roce 1977 podepsala Chartu 77. Následovalo sledování a časté výslechy. Své volné chvíle trávila na chalupě ve Strašilově, kde překládala, ale i přijímala významné osobnosti z redakce a z českého disentu.

Bohumil Zahradník-Brodský

• * 21. 8. 1862 Hostačov
• † 26. 11. 1939 Průhonice
• Český kněz a spisovatel.

Katolickou teologii vystudoval v Hradci Králové a v roce 1886 byl vysvěcen na kněze. V letech 1889 až 1919 byl farářem v Ouběnicích. Sem za ním přijížděli i jeho přátelé, jako například Jindřich Šimon Baar, Jakub Deml, Alois Jirásek či Jaroslav Vrchlický. V roce 1908 se Bohumil Zahradník tajně oženil s Annou Plešingerovou. Po vzniku Československa usiloval o reformu katolické církve, především o zrušení celibátu a zavedení české liturgie. Následně z katolické církve vstoupil a roku 1920 spoluzakládal československou církev. Je autorem více než stovky románů a povídek. Některé z nich byly zfilmovány jako například „Dům ztraceného štěstí“ nebo „Děvče z hor“.

PhDr. Isidor Zahradník

• * 25. 6. 1864 Hostačov
• † 19. 2. 1926 Vídeň
• Československý politik a teolog, čestný občan Ouběnic.

V roce 1888 byl vysvěcen na kněze. V roce 1897 získal na FF UK v Praze doktorát filozofie a stal se redaktorem katolického časopisu Kazatel. Roku 1904 byl Isidor Zahradník za svou vědeckou práci zvolen mimořádným členem České akademie císaře Františka Josefa. V březnu roku 1906 se stal inspektorem velkostatku Hradištsko a v květnu 1907 kandidoval za agrární stranu na poslance říšské rady ve volebním okrese Sedlčansko, Voticko, Neveklovsko a Sedlecko. Dne 24. května 1914 získal čestné občanství Ouběnic, když se zasloužil o zřízení ouběnického poštovního úřadu, železniční zastávky Tomice a později i vybudování ouběnické četnické stanice. Jméno Isidora Zahradníka je spojováno s vyhlášením samostatné Československé republiky a v první Kramářově vládě zasedl jako ministr železnic.